morava

Splutí Moravy

Poslední dubnový víkend jsme se vydali splouvat řeku Moravu. Původně jsme chtěli jet úsek mezi Mohelnicí a Litovlí. Káčkovi s Martinem se ale zdálo, že tam teče moc vody a není to bezpečné, tak jsme autem vyjeli výš. Začínali jsme u obce Bohuslavice s tím, že pojedeme asi 15 km do Zábřehu.

Na vodu se vydali: Kuba Kovařík, Olda Jelínek, Natka, Martin a Káčko na kajacích. Na deblovkách jeli Vanesa Navrátilová s Katkou Bradáčovou, Honza Pekařík s Tomášem Klementem, Lucka s Věrkou, Kamila s Marťasem a s Johankou, Andrea se Štěpánem, Pučmeloud s Matym. Káčko je vodák z Vyškova.

Už když jsme chystali lodě na vodu, tak se zdálo, že jsou vlny skutečně velmi rozvlněné. A pak to začalo. Na prvním půl kilometru se skoro všichni vykoupali, někteří šikovnější to stihli i víckrát. A jak jsme začali, tak jsme i pokračovali. Prvních pět kilometrů jsme skutečně zdolávali několik hodin.

A kdo byl nejůspěšnějším lovcem čochtanů? Těžko říct. Olda se cvaknul třikrát, Vanda s Katkou plavaly dvakrát, Honza s Tomášem taky myslím dvakrát (Lukáš Pekařík se do tvorby zápisu zapojil, ačkoli to zná jen z vyprávění), Natka se cvakla jednou, ale Ondrovi říkala, že třikrát. Mates s Pučmeloudem se cvakli dvakrát, Andy se Štěpou plavali taky, ale zrovna si nemůžeme vzpomenout, kolikrát. Kdo se vlastě necvakl? Necvaknuli se Kuba Kovařík, Kamulda s Johankou, Martin, Káčko a Lucka s Věrkou. Lucce s Věrkou to ale nebylo nic platné, protože pořád někoho lovily a přitom se pěkně okoupaly. Lucka tvrdí, že z toho měla zánět močáku. Tak ji možná odškodníme čukuládkou.

Ale abychom se vrátili k průběhu naší vodní túry: někteří jedinci duševně neunesli drsný začátek a ukončili svoje putování hned po prvních několika stech metrech. Odtáhli si lodě zpátky k autu a tam hráli hry až do návratu ostatních. Zůstali tam Andy se Štěpou a Natka. Olda zase řekl, asi tak v polovině cesty, že dál nepojede. To měl ale smůlu, protože tam nebyla silnice a nebylo ho jak vyzvednout. Nakonec ho Kamulda s Luckou odtáhly k lodi a nic jinému než nastoupit mu nezbylo. To měl ale štěstí, protože Martin se přeplavil z druhého břehu (kde lovil Katku s Vandou) a šel mu domluvit osobně. Naštěstí pro Oldu už to nestihl.

Postihly nás i ztráty - Vanda ztratila botu a potom křičela. Křičela áááááá, ááááá, ááááá. Katka ji přemlouvala, ať nekřičí a pádluje, ale moc to nepomáhalo. Martin říkal, že být Katkou, tak by to nevydržel a vzal by háčka pádlem po hlavě.

A ještě jedna epizoda stojí za zmínku. Potkali jsme taky dva jezy, které jsme měli přenést. První byl nesjízdný a u druhého těsně nad jezem odtékal z řeky náhon. Jez sám o sobě nijak nebezpečný nebyl, ale v náhonu bylo částečně spuštěno stavidlo a vedoucí se báli, aby nás proud nefcucnul do náhonu. Tak se rohodlo, že se jez přenese po pravém břehu. Olda a někteří další ale zastavili u levého břehu, kde byl náhon. Při přejíždění k pravému břehu se Olda cvaknul a proud ho nesl k jezu. Káčko pro něho skočil z levého břehu a Martin skočil z pravého břehu a vytáhli Oldu, ještě než měl příležitost prozkoumat náhon.

Další štěstí bylo, že řeka později změnila charakter a byla širší a klidnější. Takže nakonec jsme už k autům dojeli v pohodě. Domů jsme se vrátili až za tmy, ale nikomu to moc nevadilo.